Myšlenka většího fotografického projektu mě napadla už v loňském roce při bilancování nad výsledky práce kurzu fotografie a hlavně při hodnocení fotografií z květnové a prázdninové dílny na Maršově. Květnová dílna byla uzavřena výstavou „ Zvlnění úhlopříček“ loni v červnu ve foyeru kina Hvězda. 

Z mého pohledu je obec Salaš jednou z posledních oáz klidu v našem regionu v dnešní uspěchané době. A právě o zachycení této atmosféry, která ještě přeje člověku, se v projektu Salaš 2004 jedná. O zachycení nálad současné doby očima fotografů ve věku mezi jedenácti a osmnácti lety. O zachycení toho, co je pobaví, okouzlí, udiví a překvapí, nebo jen nenechá v klidu, aby nezmáčkli spoušť fotoaparátu. 

Podobné fotografické projekty mají ve světě i v České republice dlouhou a bohatou tradici. S odstupem času lze konstatovat, že jejich význam v podobě rozsáhlých fotografických kolekcí  a fotografických publikací je nezpochybnitelný. Fotografické dokumenty zprostředkovávají mnohovrstevná sdělení o době, lidech, hmotné a duchovní kultuře té doby. Z historie jen vzpomenu například zásadní význam práce skupiny amerických fotografů povolaných vládou v době hospodářské krize do narychlo zorganizované Správy pro zabezpečení rolníků (Farm security administration), kteří nejen že napomohli v krizových okamžicích poskytnout argumenty pro rozhodující zásah, ale hlavně vytvořili hodnotné dílo dokumentující strastiplnost života lidí v polovině třicátých let minulého století. 

Pro fotografa je kromě řemeslné stránky a výtvarného a kompozičního vnímání vytvářených obrazů naprosto nezbytná schopnost komunikovat s lidmi, dostat je na svou stranu. A právě to je důležitým cílem projektu. Žáci se kromě fotografování staví do role pozorovatele – sociologa, který neustále hodnotí situaci, ve které se právě nachází, vede si ji za pomoci všech možných i nemožných prostředků právě do bodu jednoho okamžiku, ve kterém pořídí ten nejlepší snímek.
 

Tak se tedy může stát například i to, že dvacet účastníků projektu stěhuje hromadu 7m dlouhých desek určených k opravě balkonu z pily až na kopec k chatě, kde nám odměnou paní chatařka povolí fotografovat krajinu údolí, ve kterém leží Salaš ze střechy své chaty  a nakonec i sama pózuje v křesílku.

Zásadní význam má samozřejmě také zkušenost týmové práce, kde v rámci projektu žáci vytvářejí hodnotné dílo, ve kterém v podstatě všechny fotografie „fungují jako celek“ a vzájemně se doplňují.

Fotografie, které prošli tím nejužším sítem hodnocení a srovnání a dostali se až do finálního výstavního souboru, by měly divákovi  nabídnout komplexní zprávu o stavu krajiny, architektury, života lidí v té nejběžnější podobě, o zvyklostech, ale i událostech v životě obce Salaš. Žáci tak v podstatě procházejí všemi oblastmi práce, do kterých vůbec fotografie může zasáhnout. Věnují se krajinářské fotografii, vytvářejí fotografie v oblasti sociálního až subjektivně pojatého dokumentu, portrétují významné i nepřehlédnutelné osobnosti Salaše.
 

Projekt je zajímavý také tím, že podobný způsob pojetí výuky fotografie je obvyklý až na stupni vysokých škol zaměřených na fotografii a dokumentaristiku. Dlužno říct, že výuka fotografie jako samostatné výtvarné oblasti je v dnešní době na základních uměleckých školách spíše vzácnou výjimkou.

Práce na projektu sestávala z několika pracovních setkání. První čtyřdenní setkání proběhlo na Salaši v měsíci květnu 2004. Oficiální zahájení projektu „Salaš 2004 – lidé a životní prostředí“ proběhlo v pátek 15. května 2004 v podvečer za účasti místostarosty Salaše Ing. Jiřího Janováče. Součástí zahájení bylo také krásné vyprávění pana Janováče o historii, ale i současnosti obce Salaš a upozornění na všechno „neopomenutelné“ pro naše fotografování a následná beseda s mladými fotografy.

Práce na projektu sestávala z několika pracovních setkání. První čtyřdenní setkání proběhlo na Salaši v měsíci květnu 2004. Oficiální zahájení projektu „Salaš 2004 – lidé a životní prostředí“ proběhlo v pátek 15. května 2004 v podvečer za účasti místostarosty Salaše Ing. Jiřího Janováče. Součástí zahájení bylo také krásné vyprávění pana Janováče o historii, ale i současnosti obce Salaš a upozornění na všechno „neopomenutelné“ pro naše fotografování a následná beseda s mladými fotografy.
 

Centrálou a zároveň ubytovnou se stala budova bývalé Základní školy na Salaši. V budově byla také zařízena provizorní fotokomora pro vyvolávání filmů a náhledů fotografií. Projekt proběhnul pod dohledem Marka Malůška a Milana Biegoňe, studentů ITF Slezské university v Opavě a Mariana Svitka a Davida Kalmuse – absolventů oboru výtvarné fotografie Lidové konzervatoře v Ostravě.  O klidný provoz, přípravu jídla, duševní podporu a zdravotní zajištění se postaraly Eva Malůšková a Líza Čepchajeva, studentky VŠ oboru Sociální politika a sociální práce. O zábavu a kulturní, ale mnohdy i sportovní vyžití se postaral Petr Hoffmann.

Průběh projektu provázel od začátku nedostatek finančních prostředků. Prakticky veškeré náklady spojené s ubytováním, stravováním, fotografickými materiály apod. musí žákům hradit rodiče. Zakoupení papírů pro výstavní zvětšeniny podpořil p. Boris Grigorov, Romana Jelínková ze společnosti All Photo a především ZUŠ Uherské Hradiště. Lektoři a další osoby zajišťující technický provoz projektu pracovali zdarma nebo pouze za náhradu cestovného.

Na snímcích se objevují lidské situace z prodejny potravin, z hospůdky, záběry z Obecního úřadu Salaš, běžné situace z ulice při svozu dříví z lesa, obdělávání zahrádek nebo z příjezdu pojízdné prodejny ptačích budek a dalšího úžasného prodejního artiklu, senzační záběry byly pořízeny také v neděli dopoledne při soutěži hasičských zborů.

Marek Malůšek