Výstavní prostory kina Hvězda, Kino Hvězda.
5.–31. října 2016

Zahájení výstavy 5. října 2016 v 18:00 hodin. 

        
Jana Bouzková
Na ZUŠ učí šestým rokem výtvarný obor v pobočce ve Starém Městě. Vystudovala češtinu a výtvarku na Ostravské univerzitě. Již za studií se věnovala hlavně výtvarné tvorbě a to v ateliéru textilu (Michaela Terčová) a volné grafice (Ivana Kubová). Své studium ukončila diplomkou v grafickém ateliéru. Od té doby se výtvarno prolíná jejím životem nejen jako pedagogická profese, ale i jako velký koníček.  Maluje, šije, ráda navštěvuje výtvarné výstavy. Na výstavě Když neučíme vystavuje strukturální malby a šité koláže, jejichž společným tématem je žena. Ta se v nich objevuje v různých polohách a obměnách života, sama, ve dvojici, ve skupinách.

Hana Klinkovská
Studovala na SUPŠ v Uh. Hradišti na pedagogické fakultě v Brně. Ovlivnilo ji rodinné umělecké prostředí a okouzlily toulky do luk a lesů Bílých Karpat a Chřibů. Ve škole v ní pan profesor Jelínek vzbudil neutuchající zájem o dějiny umění. Na této škole ji také zasáhla neopakovatelná atmosféra a duch keramického oboru na Franklu, inspirativní pro ni byli i spolužáci (také kolegyně Seidlová), sami obdivuhodní umělci. Vystavuje zde užitou keramiku - kameninové mísy lepené z plátů a kresby přírody a milovaného lesa.

Marek Malůšek
Na Základní umělecké škole Uherské Hradiště vyučuje fotografii od roku 2002. Současně působí jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Pracuje jako komerční fotograf se zaměřením na portrétní a reklamní fotografii. Dlouhodoběji spolupracuje se Slováckým divadlem, Letní filmovou školou, Městskými kiny Uherské Hradiště a mnoha dalšími organizacemi a subjekty v Uherském Hradišti i na dalších místech. Své projekty vystavuje pravidelně od roku 2003. V rámci expozice Když neučíme vystavuje soubor fotografií „Výlet do Aleppa“ a konceptuální zamyšlení věnované reklamní a portrétní tvorbě. V budoucnu by se chtěl věnovat především pěstování růží, chovu drobného okrasného ptactva a zaklínání hadů.

Stanislav Nemrava
Na ZUŠ učí hlavně přednes poezie a prózy, ale také se v rámci literárně-dramatického oboru věnuje scénografii a loutkovému divadlu. Je absolvent výtvarky a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně. Mezi jeho pedagogy patřili Zdena Hömová, Miroslav Štolfa či Leonid Ochrymčuk. Nejdůležitější osobou, která formovala jeho výtvarný názor už od gymnaziálních let, byl pedagog a kunsthistorik Igor Zhoř, který ho na jednom soustředění přivedl k výtvarnému zpracování průmyslového odpadu. Proto po letech přestal malovat akty v oleji, jeho štětcem se staly hlavně vrtačka, šroubovák a úhlová bruska, materiálem vše, co komu kde upadlo - nejčastěji staré okenní rámy, polystyren, zbytky z počítačů a tak podobně.

Petra Seidlová
Vystudovala uherskohradišťskou SUPŠ a AVU v Praze (v ateliéru profesora Hodonského). Věnuje se malbě a kresbě. Své práce pravidelně vystavuje na společných výstavách, její poslední samostatná výstava byla v Galerii Slováckého muzea. Na obrazech malbou zaznamenává své vidění přírody, její řád a její prostor, který je nám vymezen reálně i duchovně. Její práce jsou abstraktní, vnímavý divák v nich nalezne i figuru, která  však není reálným přepisem lidské postavy, ale je symbolem lidského bytí.

Martin Šimčík
Na Základní umělecké škole Uherské Hradiště učí výtvarný obor se specializací na multimédia. Je absolventem SUPŠ Uherské Hradiště oboru Užitá grafika. Už jako kluka ho zajímaly plakáty, zvláště ty filmové od Karla Vacy. Tyto vizuální básně, někdy lepší než samotný film, byly také důvodem, proč šel na hradišťskou SUPŠ. Rád vytváří plakáty pro ZUŠ, kde učí od roku 2000. Do propagace školy se snaží v co největší míře zapojovat i své žáky. Kromě plakátů má rád také filmy, zejména animované. Jednou až bude čas, tak nějaké vytvoří.

Jana Tvrdoňová
Poprvé si upatlala ruce od hlíny na půdě základní umělecké školy, tehdy Lidové školy umění ve třídě paní učitelky Antonie Dostálkové. Tam přeskočila jiskra a zažehla v ní lásku k hlíně na celý život. Ve studiu pokračovala u Marty Milevské a s její podporou byla přijata na studium keramiky na SUPŠ u pana profesora Jiřího Vlacha a Vladimíra Groše. V devadesátých letech se keramické tvorbě věnovala ve vlastním ateliéru. Od užitkové keramiky postupně přešla k tvorbě zahradních objektů a Raku keramice. Poslední kolekcí keramických objektů před jejím návratem na základní uměleckou školu, už jako učitelky výtvarného oboru, byly kočky. Tady se po několikaleté pauze zase vrátila ke své lásce, hlíně, a navazuje tam, kde skončila.