Je více než obvyklé, že podceňujeme význam setkávání s lidmi nám nejbližšími. Čas strávený v rodinném kruhu se sourozenci, rodiči či prarodiči považujeme za všední samozřejmost. Přitom si neuvědomujeme křehkost a neopakovatelnost těchto momentů v toku plynutí času a prchavost, která je tak blízká našim vzpomínkám. Rodiče, kteří chtějí zachytit první krůčky nebo slůvka svého dítka, se často až fanaticky soustředí na utváření fotografické či video dokumentace. Jejich touha spoutat a uchovat okamžiky štěstí a lásky je mnohdy tak silná, že pro ni ony vzácné chvíle nedokážou ani naplno prožívat. S přibývajícím věkem jejich ratolestí pozvolně intenzita dokumentaristické potřeby opadá, až často nakonec vymizí docela. Náš život nezbytně překryjí stereotypy a my postupem času přestáváme vnímat podoby vztahů, přehlížíme charakteristické rysy chování nejbližších a neuvědomujeme si plně jejich výjimečnost a jedinečnost. Přitom si jistě zaslouží všichni stále stejnou pozornost.
                 

Cílem fotografického projektu Odpoledne pro prarodiče bylo strávit den či jeho část spolu s některým z prarodičů a vytvořit v průběhu tohoto setkání soubor fotografií. Vznikly tak rozmanité obrazové výpovědi, které zachycují tváře, nejrůznější děje, místa, předměty, vůně, chutě či pocity. Právě tyto obrazy mohou být nositeli vzpomínek a bezesporu budou mít pro každého z mladých autorů postupem času narůstající hodnotu.
                

Tyto subjektivní výpovědi ale zároveň jako celek dokládají podoby života nejstarší generace lidí v současné době. Výstavní soubor jako celek může být podnětem pro zamyšlení, probudit pousmání, ale také může posloužit coby pomyslné kritické zrcadlo společnosti a především nám samotným.

Kurátor výstavy Marek Malůšek.