Od 23. ledna 2013

Koncept Prezidentská zátiší je reakcí starších žáků výtvarného oboru Základní umělecké školy Uherské Hradiště, oddělení Fotografie a nová média na přímou volbu prezidenta České republiky, na její průběh, kandidáty i společenské projevy. Navršené předměty, které mohou být zástupnými symboly zobrazujícími kladné či záporné lidské vlastnosti, vzdáleně připomínají busty. Proto jsou také osvětleny  způsobem, který se běžně využívá při portrétování. Můžete tedy na chvíli v příšeří Myší díry přimhouřit oči a vyjeví se vám přání a očekávání těch nejmladších voličů.
M.M., učitel ZUŠ Uherské Hradiště.
     

Když jsem byla malá a mluvilo se o prezidentovi, vždycky jsem si představila hodného pána, co visí na stěně a všechno trpělivě poslouchá. Byl to prostě hodný pán, co se na nás směje. Teď už vím, že každý není, jak se jeví a úsměv není všechno. Dle mého názoru by měl být prezident slušný člověk, který se neskrývá pod žádnou maskou. Vše se sice točí kolem peněz, ale člověk by se neměl nikdy snížit k tomu, aby kradl. Naše hlava státu by měla být osobnost, která ví, co dělá, a dokáže si své názory patřičně odůvodnit.
K.Z., žákyně ZUŠ Uherské Hradiště.
   

Kdo je můj prezident? Než vůbec člověk začne rozmýšlet nad tím, zda vybrat Losnu nebo Mažňáka, zda zvolit chladný kalkul nebo si nechat někoho doporučit, měl by si dle mého nejprve položit otázku: „Kdo je můj prezident?“ nebo možná lépe „Co pro mě znamená prezident?“. Než abych zabředl do politologicko-právnických otázek, raději se s Vámi podělím o můj názor.
Prezident by měl pro národ nejvíce ze všeho symbolem. Měl by být cosi povýšeného nad každodenní boje v Poslanecké sněmovně, prosté intrik vládních kuloárů a osvobozené od vtíravého hlásku pochybných rádců. Měl by stát široce rozkročen nad zdánlivou propastí oddělující notně přežitou pravici a levici. Měl by být připraven vyslechnout každého občana a zároveň je zaštítit všechny. Měl by být čestný a bojovat o to, aby jeho standarda opět nabyla platnosti.  Neměl by se bát odkazu „pravdoláskařů“ a už v žádném případě by se mu neměl vysmívat. Neměl by být klaunem, co v posledním tažení vytáhne svůj největší žert. Neměl by být vůlí svojí, nýbrž vůlí státu.
A kdo že mi stál modelem pro portrét? Prezident vědomý si své země, její historie a odkazu svých předků, připravený plně jej rozvíjet. Prezident ne „čecháček“ ale Čech a Evropan, připravený plnit své slovo. Prezident vzdělanec a mudrc, ale i vůdce, když je jej potřeba. Prezident nezávislý, ale znalý svého úkolu, svých práv a povinností. Prezident, který se nenechal zaslepit svým úřadem a je připraven za něj nést odpovědnost. To všechno je můj prezident.
J.H., žák ZUŠ Uherské Hradiště.
  
 

Poslední týdny mi přijde, jako by se z přímé volby prezidenta stal spíše boj dvou znepřátelených skupin. Většina hledá jen chyby, ovšem tato většina vlastně ani neví, co od něj očekává.
Napadá mě hromada vlastností, které by náš budoucí prezident měl mít (člověk s přehledem i nadhledem, smyslem pro humor, člověk moudrý a čestný, člověk, který bude dobře zastupovat v zahraničí, člověk, který dobře zná historii a dovede se z ní poučit,...), ale pro mě jedna z nejdůležitějších vlastností je, aby to byla silná osobnost s velkým vlasteneckým cítěním, která pozvedne naše národní uvědomění. To je totiž věc, která poslední dobou našemu národu docela chybí...
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ - Tomáš Garrigue Masaryk.
K.H., žákyně ZUŠ Uherské Hradiště.