Institut výtvarné fotografie jsem studoval na přelomu „věků“, v letech 1989 až 1990. Tehdy víkendové studium probíhalo na chatě na Horní Bečvě. Mezi studenty i lektory panovala příjemná a tvůrčí atmosféra.Jedno podzimní odpoledne měl tento fotografický „spolek“ navštívit jakýsi regionální fotograf a prezentovat zde své fotografie. Asi jsem nebyl jediný, kdo se podivoval, že chce přijít zrovna sem, do chaty nabité mladými „uměleckými“ fotografy. Čím by nás asi mohl překvapit?

Pak přišel. Muž ve středních letech, lehce „ošuntělý“, vousatý. Pod paží držel velkou papírovou roli. Nesměle se rozhlédl a na sražené stoly rozvinul nejúžasnější přenosnou výstavu, jakou jsem viděl. Dojičky v plynových maskách, neveselí pionýři, zdevastovaná socialistická vesnice… Se spadlou bradou jsem pak již jen mlčky zíral.

Možná až s odstupem času jsem pochopil, že tato zkušenost, byla to zásadní co jsem získal studiem IVF. Byla to dobrá škola.

Po letech jsem Jindřicha Štreita pravidelně potkával a dodnes potkávám na Letní filmové škole, kterou jsem od roku 1992 pravidelně dokumentoval. Z této akce také vzešla má samostatná výstava, která putovala po několika českých a moravských městech.