Tak si kráčíte směrem ke gymnáziu, v uších sluchátka. Kroky slazeny do rytmu hudby. Je to váš svět. Vy a hudba. Musíte se zastavit na přechodu, protože přeběhnout přes cestu, mimo zebru, se vám nechce. Zbytečné potíže po ránu. Čekáte až na velkém semaforu blikne červená a rozsvítí se zelený panáček. Po očku pokukujete po projíždějících autech. Hudba v uších. Ale něco na semaforu vás zaujme. Sundáte si sluchátka a přistoupíte blíž. Je tam báseň. Na semaforu. Na křižovatce uprostřed Hradiště. Nasadíte sluchátka a přejdete chodník.

Už bylo dost dramatického úvodu, tenhle článek není hororovým příběhem. Je to očkem do práce studentů fotografie při ZUŠ Uherské Hradiště. Na dvaceti osmi semaforech v centru byly přidělány obrázky, montáže či kaligramy či “jakchcetesitonazvěte”. Nejen, že vám vřele doporučím aby jste si obešli i zbylé semafory, ale také abyste o nich přemýšleli a obohatili svého ducha v uspěchané době. Báseň je prý slavnost intelektu, tak se milí studenti elitního gymnázia ukažte! 
 

Marku! Co bylo podnětem ke vzniku projektu Poezie do centra?
Podnět je zřejmý. Už delší dobu se snažím vytvářet podobné drobné výtvarné projekty, které se realizují mimo galerijní prostor. Některé z nich proběhly v rámci Galerie Myší díra. V posledních letech se realizuje řada podobných projektů u nás i v zahraničí. Dávají umělcům daleko větší tvůrčí svobodu a navíc tak můžou ve svém projevu reagovat na konkrétní prostor. V souvislostech s prezentací tvorby žáků výtvarného oboru ZUŠ Uherské Hradiště v posledních letech rád utvářím prostředí, kde se na konečné podobě prezentace podílejí především sami tvůrci. Je to oboustranně inspirativní. 

Bylo to volným pokračováním na umístění pian do pražských ulic?
Vůbec ne. Ondřej Kobza, který stojí za myšlenkou „opomenutých“ křídel a pián v ulicích Prahy a Brna, je můj dobrý kamarád. Ale s naší přehlídkou obrazových básní nemá nic společného. Moc mu fandím. Nedávno jsem si sám na náměstí Míru v Praze na krásný starý klavír zahrál. Fandím všem dobrým nápadům, které do uspěchaných ulic měst vnáší alespoň něco, co dělá člověka člověkem. Ať je to hudba, obrázky či fotky.
 

V jaké podobě, kde přesně budou dílka umístěna a jak je najdeme?
Dlouho jsme hledali ideální způsob instalace. V počátku nám připadala nejvýznamnější místa, ve kterých se protínají trasy lidí na jejich cestě z domova do zaměstnání a zpět domů. Zkrátka frekventovaná místa, která mnohdy lidé každodenně prochází, zastaví se, ale nemají k nim žádný osobní vztah. Bezvýznamné křižovatky životů uprostřed města, takové male pomníčky spěchu. Do takových míst jsme chtěli nenápadně umístit kaligramy, obrazové básně, které mohou upoutat oko svým grafickým ztvárněním a pokud skutečně zaujmou, přitáhnou pozornost kolemjdoucích.

Nejde samozřejmě o žádnou novou zásadní myšlenku. Kaligramy jsou známé již z období kubofuturismu např. od Apollinaire, ale také Morgensterna nebo od některých představitelů českého poetismu. Nemyslím si, že by tato událost byla jakkoli významná. Jsem ale přesvědčen, že napomáhat utváření kultivovaného prostředí je krásným a ušlechtilým cílem každého člověka a může to být zakotveno třeba jen v takových maličkostech jako na zeď nalepit svoji autorskou poezii nebo báseň svého oblíbeného autora.

Náš drobný „projektík“ se měl původně jmenovat Poezie v centru, nakonec ale přišel jeden z autorů, Michal Blecha, s bezvadným nápadem, který jednoduchým způsobem sjednotí pole instalací - využitím sloupů semaforů na významných křižovatkách v centru Uherského Hradiště. To jsou přesně ta místa, která v pravidelných intervalech přerušení tepny spěchu města. Ten, kdo dokáže zpomalit, něž mu naskočí zelený panáček, má na chvilku šanci vstoupit do světa rýmů a veršů. Může si uvědomit, co je v životě důležité, co obohatí lidskou duši. Z toho tedy vzešel název „Křižovatky poezie“.

Volba autorů poezie i kvalita grafického zpracování básní je různá. Nejméně zkušeným autorům je čtrnáct let a mou výuku navštěvují teprve prvním rokem. Jiné jsou práce ostřílených autorů, kteří letos budou na Základní umělecké škole v řadách absolventů a na gymnáziu v řadách maturantů. Nejde o to nabídnout  poezii a typografii s „přívlastkem“. Primárně jde o to udělat radost, vyvolat úsměv, potěšit. Všechna dílka jsou doplněna QR kódy, které informují o autorství a zároveň nabízí možnost nahlídnout na stránky našich dalších projektů.

Já s Markem nesouhlasím v jediné věci. Nemyslím si, že tento projekt či nápad je bezvýznamný. Mě obohatila sama tvorba a čas strávený prací na jednotlivých kaligramech.

Rozhovor pro studentský časopis TRUŇK hradišťského Gymnázia.
Iva Gejdošová / Marek Malůšek.