Podkarpatská Rus a Dana Kyndrová 

Poprvé jsem se na Podkarpatskou Rus (dnes Zakarpatská Ukrajina) vypravila v srpnu 1991,  pár dní po moskevském puči. Rozpad sovětského impéria byl na spadnutí a já jsem si tehdy naivně myslela, že tento kus země, o který nás Stalin koncem války bezostyšně okradl, by se opět mohl stát součástí Československa. Politika je však věc složitá a já záhy pochopila, že se žádná náprava křivd a vracení konat nebude. Po rozpadu Československa se této iluze definitivně vzdali i samotní podkarpatští Rusíni. Cesta do Evropy se jim uzavřela a marasmus, do kterého je přivedl komunistický režim, se díky katastrofální hospodářské situaci Ukrajiny začal čím dál více prohlubovat...
 

Dana Kyndrová, narozena 4. 4. 1955 v Praze.

Maturovala na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze (1974), vystudovala ruštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979), vyučovala na katedře jazyků FSI ČVUT a AMU v Praze (1980 – 1992), fotografovat začala v roce 1973 a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii.

Od roku 1976 byly její fotografie vystaveny na více než šedesáti autorských a mnoha dalších společných výstavách v České republice i zahraničí. Průběžně pracuje na dlouhodobých projektech Podkarpatská Rus, Žena, Poutní místa a Rusové. V letech 1990 – 1991 zachytila na svých snímcích odchod sovětských vojsk z České republiky.

Její fotografie byly několikrát oceněny v soutěži Czech Press Photo. V roce 1998 získala hlavní cenu v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards. Práce Dany Kyndrové jsou zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie v Brně, Musée de l´Elysée, Lausanne (CH); Side Gallery, Newcastle (GB); Bibliothèque Nationale, Paris; ICP, New York; Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a  Pražského domu fotografie.
 

Podkarpatská Rus a Historie

Od 11. století patřilo Podkarpatsko stejně jako později i Slovensko k uherské říši. Po první světové válce se Podkarpatská Rus stává samosprávným územím nové Československé republiky a jejím hlavním městem je Užhorod. 15. března 1939 je okupována Maďary a mnoho Rusínů utíká do Sovětského svazu, kde je Stalin okamžitě posílá na Sibiř. Jen málo jich přežívá a ti se pak hlásí do čsl. Armádního sboru, aby mohli bojovat za svobodu své vlasti. Stalin však rozhodl, že Podkarpatskou Rus musí „osvobodit“ sovětská vojska a oddíly Československé armády měly vykrvácet v dukelském průsmyku. Rusá armáda provázená oddíly NKVD si na Podkarpatsku počínala jako agresor a ve spolupráci s místními komunisty likvidovala „nepřátelské živly“, což byli lidé věrní Československu. Rozpoutal se teror, jehož cílem bylo donutit obyvatelstvo, aby se vyslovilo pro připojení k SSSR. Pod nátlakem byla v červnu 1945 podepsána v Moskvě smlouva, v níž se tvrdilo, že „ve shodě s přáním obyvatelstva se sjednocuje Zakarpatská Ukrajina s odvěkou vlastí Ukrajinou“. Historie však jasně dokazuje, že toto území Ukrajině nikdy nepatřilo. Podepsání této smlouvy, stejně tak její ratifikace parlamentem v listopadu 1945 byla v rozporu s platnou československou ústavou, podle níž o odstoupení území mohlo rozhodnout jedině referendum.
 

Materiály ke stažení: