Jaromír Čejka představí v Uherském Hradišti jeden z nejkvalitnějších dokumentárních fotografických projektů, které v 80. letech dvacátého století u nás vznikly a který jistě bude pro řadu návštěvníků silným zážitkem. Teprve nyní, s odstupem času, můžeme ocenit jeho univerzální nadčasovou platnost, obsahovou i formální kvalitu. Čejkův dlouholetý cyklus je velkým apelem k nezaujaté diskuzi o životě části společnosti, která své sny a realitu odžívala v existenciálních veřejných prostorách nedokončených sídlišť na konci minulého století. Mohlo by se zdát, že pohled na život v sídlištích je již jednou provždy zakotven v klauzuli o nejhorším možném bydlení o společenské i lidské degradaci. Ale při hlubším a poctivějším rozkrývání obrazového poselství Jaromíra Čejky zjistíme, že tento jednostranný pohled je v podstatě stereotypem, ustálenou mantrou, která v té nejjednodušší podobě zakotvila v přístupu k interpretaci života lidí na sídlištích. Lucie Zadražilová v publikaci doprovázené Čejkovými fotografiemi k tomu dodává: „Proč by vlastně měl být život na sídlišti horší než kdekoliv jinde? Život přece rozmanitý a neexistuje lepší nebo horší životní styly, hodnoty a orientace. Sídliště se stala neoddělitelnou součástí tkáně měst. Jako každá jiná městská čtvrť se potýkají s problémy, ale mají i specifika a klady, a proto pro své obyvatele představují domov. Nezbývá tedy než dát za pravdu Arch. Davidu Vávrovi, který velmi výstižně píše: „Na druhé straně i v panelových domech se odehrávají lidské životy, jež přinášejí určité radosti. Nemůžeme lidem šmahem zničit i tento jakkoliv zvláštní model. I tam se rodí štěstí.“

Jaromír Čejka se narodil v 15.4.1947 v Miroslavi na jižní Moravě. Maturoval na SPŠ elektrotechnické v roce 1966 a pak vykonával různá povolání (řidič, osvětlovač, asistent kamery, fotograf, uklízeč). Malou kamerou Mikroma fotografoval příležitostně od poloviny 60. let. Jeden z prvních silnějších kontaktů s fotografií se odehrál v srpnových dnech roku 1968. Iniciační zážitek pro jeho rozhodnutí věnovat se intenzivně fotografii však mělo zhlédnutí filmu Michelangela Antonioniho Zvětšenina v roce 1969. Poté studoval dálkově Institut výtvarné fotografie při Svazu českých fotografů v Brně v letech 1971 – 74. Ve vzdělávání pokračoval v externí formě na FAMU v Praze na katedře fotografie v letech 1976-83, kde jej výrazně ovlivnil pedagog Pavel Štecha.
   

Od roku 1983 pracuje Jaromír Čejka ve svobodném povolání, pro Art Centrum dokumentuje práce Studia Shape. Po roce 1990, kdy tisk poskytoval velké možnosti k publikování fotografií, obrazových esejů, spolupracoval s redakcí Lidových novin, Fórum, Přítomnosti, Prostoru, Zdravotnických novin, Architekta, Respektu, Literárních novin. Pro studie územních plánů dokumentoval vesnice na Příbramsku v součinnosti se sociálním ekologem Bohuslavem Blažkem, architektem Ivanem Plickou a sociology. Po roce 2000 navázal pracovní kontakt s ČTK a se Studiem JB v Lomnici nad Popelkou . Realizoval řadu fotografických projektů, mezi nejvýznamnější patří dokumentace pražského sídliště „Jižní Město z přelomu 70. a 80. let dvacátého století. V současné době realizuje fotografickou dokumentaci pro projekt Uměleckoprůmyslového musea v Praze „Panelová sídliště v České republice“.